Bilance...

Sklizeno. Je načase trochu zabilancovat, čemu se na prosluněné Ekozahradě daří a co už příští rok nevysazovat.

Je to elementární, milý ekozahradníku. Zásadní limitující faktory, které se jen zdánlivě vylučují, jsou SUCHO (sucho jak Sahara, sucho jak prase!) a SLIMÁCI (před suchem se schovají k Labi a při první přepršce atakují, co mohou).

Plodiny, které je přežily, příští rok pro velký úspěch zopakujeme. Hrášek. Půlkilovka dřeňového z Tesca za pár šupů i přes kořeny vezená Hejzlarová od Gengelu, přepychově dobrý cukrový hrášek, konzumovatelný i s lusky.

Česnek. Nejkrásnější ever. Kdo zná náš česnek, netřeba mu něco vyprávět. Kdo ho neznáte, zavřete oči a sněte.

Jahody. Záhon přímo u včelnice, v době květu obléhaný pomocnicemi s dychtivými sosáky. V době plodů tedy i slimáky, ale celkem se nám dařilo závod o čas vyhrávat. No dobrá, remizovali jsme.

Vrby. Předloni vysazená vrbovna letos bují nádhernými rovnými pruty. Její o rok mladší kolegyně bude ještě nějakou tu péči potřebovat, ale i tak vypadají některé úseky slibně. Tak ještě jednou, zavřete oči a sněte o těch košících budoucích.

Včelomilné kytky. Zvlášť v letošním na standardní snůšku pochybném roce se záhonky svazenky, brutnáku, a nakonec i "okrasný záhon" se vším možném vážně hodily. Užívaly si je nejen právoplatné ekozahradní obyvatelky, ale všechno, co mělo křídla a bylo jen trochu v doletu. Když jsem tu pestrost pozorovala, bylo jasné, že bez obligátního ekoprojektu hmyzího hotelu se příští rok neobejdeme.

Naprostý propadák naopak zaznamenaly tolik favorizované dýně hokkaido. Neměly proti slimákům nejmenší šanci, stejně jako různé druhy fazolí. Brambory pod balíky, které se v pravidelně odslimákovávané zahradě u domu tak osvědčily, to tady projely na celé čáře. Co nesežraly myši hned po jaru, to svrchu na balíku okousali... no hádejte kdo.

Jsme o rok chytřejší a už si syslíme sadbu a osivo na příští rok. Stále sníme o maličké vinici. Díky za veškerou letošní podporu, zájem, dobrovolnictví! Bylo krásně a bude ještě ještě líp.

VČELY ZPRAVA I ZLEVA

O víkendu 10.-11.5. se v Ekozahradě Pod věží bude konat letní včelařská škola Pracovní společnosti nástavkových včelařů s lektory Tomášem Jašou (velký muž s truhlárnou) a Tomášem Plevanem (velký muž s varroamonitorovacím systémem)! Hostující lektor na hodinku zasvěcenou včelařským dřevinám je Jirka Junek, kdo ho nezažil, neví, co je láska ke kvetoucímu keři.

Sraz v 8:45 v Křivenicích u čp. 58, obědváme v blízkých Počaplech (auto, spoluúčastník s autem nebo kolo nutností), večeříme tamtéž nebo na přání účastníků zařídím opékačku buřtů v Ekozahradě. Spí se ve velkém stanu v Ekozahradě nebo v malém, který si přivezete. Můžu zajistit hotel v Počaplech. Snídani mějte s sebou nebo ji na přání ráda zajistím. Cena je 1200Kč za víkendový kurz.

Prosím, přihlašujte se na ekozahradapodvezi@seznam.cz, dotazy pište tamtéž nebo volejte na 731 586 945. Ještě máme kolem šesti-osmi volných míst, prosím, dejte vědět svým přátelům.

Akáty...

Jako zástupkyně Ekozahrady Pod věží jsem se minulou sobotu účastnila praktického kurzu Jirky Junka v roubování akátů.

Proč se takové trnovníky akáty roubují? Inu, ony ty milé stromy kvetou a medují jen krátce a to ještě ne každý rok, tak na ně přemýšlivý včelař zkusil naroubovat trnovník Holdtův, který kvete tři měsíce v kuse, nakvétá postupně a včely se jím trvale těší. 

Čtyři muži okolo padesátky, já a Rudík jsme se chopili ostrých nožů, Yaw nás krátce poučil, jak z nich udělat ještě ostřejší (brusná pasta na vojenský řemen, koho by to zajímalo) a pak jsme na vrbových větvích trénovali rovný řez. Padlo pár kapek krve, než jsme dokonale zvládli techniku, a pak se vyrazilo do terénu roubovat na živé podnože. 

Na akátu to jde daleko líp než na pružné vrbě, ale uříznout podnož tak, aby dokonale lícovala s roubem, je i tak oříšek. Občas to dopadlo tak, že jeden účastník měl roub, který skvěle ladil s podnoží druhého účastníka, tak jsme vesele měnili, podávali si rouby, gumičky, štěpařský vosk, lahev s vodou. 

Nejkrásnější na celé akci bylo sledovat, jak postupně nabýváme na kompetenci a jak se z toho i staří včelařští matadoři mladistvě radují. Dílo jsme završili opečením buřtů a vedením spousty moudrých řečí o včelách, dětech a ostrých nožích, o životě a toleranci. Díky, chlapi.

LETNÍ ŠKOLA PSNV

Mám ohromnou radost, protože se nám na 10.5. podařilo ve spolupráci s Pracovní společností nástavkových včelařů domluvit letní včelařskou školu u nás v Ekozahradě. Podrobnosti se ještě musí doladit, ale už teď je jasné, že včelař začátečník by měl po jejím absolvování vědět, jak si stlouci úl, k čemu je mu mezistěna a k čemu souš, do které kapsy si strkat rozpěrák a jak bude pečovat o své první oddělky... Tohle a ještě mnohem více prozradí lektoři Tomáš Jaša a Tomáš Plevan.

Do kurzu se přednostně přihlašují členové PSNV, ale věřím, že bude dost míst i pro nečleny. Jakmile to bude všechno jasné, hned vám to sem lípnu a zatím se těším!

Zafoukalo, zafičelo...

... a zlomilo nám to tři jasanové latě na novém zázemí - velikém stanu Panteon-Wigwam. Výrobce měl naštěstí pochopení a tak k nám brzy poputují náhradní díly. Děkujeme!

POZOR, BOŘEK POSUNUTÝ O PŮL HODINY! :-)

Náš lektor zodpovědně zvolil ekologičtější hromadnou dopravu, čímž se kurz posouvá na 10:30. Děkujeme za pochopení!

Tak jsem se probrala z hithití sbírky, pokusila se všem, kdo se zapojili, ze srdce poděkovat (a radši ještě jednou, kdo jste toho maila nedostal, OPRAVDU Z CELÉHO SRDCE DĚKUJI ZA PODPORU!!!) a teď je třeba se pustit do další práce.

Vymýšlím aktivity Ekozahrady směrem k dětem. Domlouvám se s první školou, že by k nám s dětmi přijeli na výlet a co všechno by u nás mohli dělat, zažít, vyzkoušet...

Jsem v tom trochu nejistá, ale na druhou stranu, žádný učený z nebe nespadl a je tu spousta pěkného, čím děti oslovit.