O víkendu 10.-11.5. se v Ekozahradě Pod věží bude konat letní včelařská škola Pracovní společnosti nástavkových včelařů s lektory Tomášem Jašou (velký muž s truhlárnou) a Tomášem Plevanem (velký muž s varroamonitorovacím systémem)! Hostující lektor na hodinku zasvěcenou včelařským dřevinám je Jirka Junek, kdo ho nezažil, neví, co je láska ke kvetoucímu keři.
Sraz v 8:45 v Křivenicích u čp. 58, obědváme v blízkých Počaplech (auto, spoluúčastník s autem nebo kolo nutností), večeříme tamtéž nebo na přání účastníků zařídím opékačku buřtů v Ekozahradě. Spí se ve velkém stanu v Ekozahradě nebo v malém, který si přivezete. Můžu zajistit hotel v Počaplech. Snídani mějte s sebou nebo ji na přání ráda zajistím. Cena je 1200Kč za víkendový kurz.
Prosím, přihlašujte se na ekozahradapodvezi@seznam.cz, dotazy pište tamtéž nebo volejte na 731 586 945. Ještě máme kolem šesti-osmi volných míst, prosím, dejte vědět svým přátelům.
úterý 29. dubna 2014
čtvrtek 3. dubna 2014
Akáty...
Jako zástupkyně Ekozahrady Pod věží jsem se minulou sobotu účastnila praktického kurzu Jirky Junka v roubování akátů.
Proč se takové trnovníky akáty roubují? Inu, ony ty milé stromy kvetou a medují jen krátce a to ještě ne každý rok, tak na ně přemýšlivý včelař zkusil naroubovat trnovník Holdtův, který kvete tři měsíce v kuse, nakvétá postupně a včely se jím trvale těší.
Čtyři muži okolo padesátky, já a Rudík jsme se chopili ostrých nožů, Yaw nás krátce poučil, jak z nich udělat ještě ostřejší (brusná pasta na vojenský řemen, koho by to zajímalo) a pak jsme na vrbových větvích trénovali rovný řez. Padlo pár kapek krve, než jsme dokonale zvládli techniku, a pak se vyrazilo do terénu roubovat na živé podnože.
Na akátu to jde daleko líp než na pružné vrbě, ale uříznout podnož tak, aby dokonale lícovala s roubem, je i tak oříšek. Občas to dopadlo tak, že jeden účastník měl roub, který skvěle ladil s podnoží druhého účastníka, tak jsme vesele měnili, podávali si rouby, gumičky, štěpařský vosk, lahev s vodou.
Nejkrásnější na celé akci bylo sledovat, jak postupně nabýváme na kompetenci a jak se z toho i staří včelařští matadoři mladistvě radují. Dílo jsme završili opečením buřtů a vedením spousty moudrých řečí o včelách, dětech a ostrých nožích, o životě a toleranci. Díky, chlapi.
Proč se takové trnovníky akáty roubují? Inu, ony ty milé stromy kvetou a medují jen krátce a to ještě ne každý rok, tak na ně přemýšlivý včelař zkusil naroubovat trnovník Holdtův, který kvete tři měsíce v kuse, nakvétá postupně a včely se jím trvale těší.
Čtyři muži okolo padesátky, já a Rudík jsme se chopili ostrých nožů, Yaw nás krátce poučil, jak z nich udělat ještě ostřejší (brusná pasta na vojenský řemen, koho by to zajímalo) a pak jsme na vrbových větvích trénovali rovný řez. Padlo pár kapek krve, než jsme dokonale zvládli techniku, a pak se vyrazilo do terénu roubovat na živé podnože.
Na akátu to jde daleko líp než na pružné vrbě, ale uříznout podnož tak, aby dokonale lícovala s roubem, je i tak oříšek. Občas to dopadlo tak, že jeden účastník měl roub, který skvěle ladil s podnoží druhého účastníka, tak jsme vesele měnili, podávali si rouby, gumičky, štěpařský vosk, lahev s vodou.
Nejkrásnější na celé akci bylo sledovat, jak postupně nabýváme na kompetenci a jak se z toho i staří včelařští matadoři mladistvě radují. Dílo jsme završili opečením buřtů a vedením spousty moudrých řečí o včelách, dětech a ostrých nožích, o životě a toleranci. Díky, chlapi.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)